Vladimír mne oslovil již na jaře, celý život se mu rozpadl. Z multimilionáře se stal během pár let velice zadlužený a zoufalý muž. Navíc jeho vztah již dlouhou dobu nebyl funkční a stále se snažil o jakousi pozornost. Smutný a v obrovském stresu. Bydlel ve skladě, kde nebyla ani toaleta, ani odpad. Nevěděl si s ním rady, zcela sám a na pokraji sil. Jelikož jsem nemněla moc času, v té době jsem pečovala o nemocnou maminku, doporučila jsem mu nějakou četbu a uvědomila ho s důvody, proč se v dané situaci nachází.

Jakmile jsem dotvořila Klíč štěstí, vzpomněla jsem si na něj, bylo mi také líto, že jsem se mu nemohla tehdy tolik věnovat. Jakoby zázrakem se mi pan Vladimír sám ozval, sešli jsme se a faktem je, že příliš věcí se v jeho životě nezměnilo, ale říkal, že i tak jsem mu pomohla, že se cítí lépe.

Nicméně si vzal k sobě tehdy ještě pouze obrázek Klíče štěstí a jeho život se pomalinku začal urovnávat.

Dříve nebyl schopen cokoliv ve svém životě změnit, nyní začal jednat, do dvou měsíců vyprodal tolik tíživé skladové zásoby, zbavil se drahého skladu a pronajal si hezký byt, kde mohl žít jako člověk. Trávila jsem s ním dost času a postupně jsem mu ukazovala cestu, příčiny a chyby v jeho uvažování. Jelikož tolik usiloval o vnitřní sílu, začalo se mu vše postupně v životě zlepšovat. Najednou jeho život našel šťávu, sílu, nacházel lásku k sobě, rostl každým dnem, každým okamžikem.