Prvopočátky                             1.část

Pro staré Číňany byli vítr a voda (feng, shui) důležitými faktory. Mírný vítr znamenal dobrou úrodu a zdravá hospodářská zvířata. Prameny a řeky poskytovaly potravu a zajišťovaly přežití obyvatel v období sucha. A na druhou stranu ničivé silné větry dokázaly sklizeň zničit, stojatá voda způsobovala nemoci a příliš prudká voda byla špatným základem pro pěstování plodin.

Vítr, voda, déšť, mlha, slunce a mraky byly v Číně považovány za energii nebe a země. A platí, že energie, která se pohybuje je vyživující, naopak stagnující energie je destruktivní.

Původní čínská společenství byla vedena šamany, kteří údajně znali cesty větru a vody a ovládali síly jednotlivých elementů. Jedním z těchto šamanských králů byl Fu Xi (Fu Hsi), jenž je považován za patrona věšteckých umění v Číně, protože objevil Ho-tu (Ho-t’u, schéma z řeky Ho), což je prototyp Bagua Raných Nebes (pa-k’ua).

Další oblastí, kde se projevily jeho znalosti, je říše zvířat. Fu Xi je na vyobrazeních často zpodobňován v tygří kůži a v doprovodu zvířat (želvy a hada), protože údajně rozuměl i řeči zvířat a díky této schopnosti objevil schéma Bagua Raných Nebes, které bylo podle legendy vykresleno na koni, jenž se vynořil z hlubin řeky Ho a zjevil se Fu Ximu.

Ho-tu zachycuje skrytou přirozenost všech věcí a porozumění Ho-tu je pochopením skryté struktury vesmíru a lidstva.

Jiným šamanským králem byl Yu (Yü). Pověst praví, že byl ošklivým mrzákem. Když Shun, stárnoucí vládce, hledal hrdinu, který by dokázal zadržet povodně, které hrozily vytopením jejich kmenových vesnic, Yu byl nejméně pravděpodobným kandidátem. Ale když několik urozenců, včetně Hunova syna, selhalo, rozhodl se Yu pokusit štěstí. Byl vzdělán v šamanských dovednostech a nebesa jej předurčila za vůdce lidu. Navíc údajně od nesmrtelného obdržel „Knihu moci nad vodami“. Rychle zorganizoval vesničany, společně vybudovali kanály a hráze, a tak s pomocí Yuových „kouzelných“ schopností povodně ustoupily.

Když se řeky zklidnily, uviděl Yu želvu, která se vynořila z vod. Na jejím krunýři byl nákres, který začal být označován jako Luo-shu (Lo-shu, schéma z řeky Luo), a stal se prototypem Bagua Pozdních Nebes.

Zatímco Ho-tu (Bagua Raných Nebes) zachycuje ideální uspořádání věcí, Luo-shu (Bagua Pozdních Nebes) bylo využíváno k předpovídání fenoménu neustálých změn a proměn.

A tak, když se Yu stal králem, měl schopnost pochopit proměny nebes a země, větru a vody i jednotlivých období roku. Založil dynastii Xia (Hsia) a jeho pokračovatelé vládli čtyři století, než se vlády ujala dynastie Shang (1253 – 1028 př.n.l.), která vládla šest století. Tato dynastie byla ke konci své vlády zkorumpovaná a upadající. Navíc její poslední císař Shang Cou (Shang Ts’ou) ztratil spojení se svými předky (toho se dosahuje prostřednictvím obřadů a ceremoniálů). K tomu se přidala jeho osobní arogance, věřil totiž, že je roven bohům a napadal a vysmíval se prastarým božstvům.

O pád dynastie Shang se zasloužil Ki Chang (Ki Ch‘ang), pozdější zakladatel dynastie Zhou (Chou, 1027 – 256 př.n.l.). Ki Chang byl znalcem věštění, který ovládal jak Ho-tu, tak i Luo-shu, díky nimž byl schopen odhalit chod budoucích událostí. Své porozumění cyklické přirozenosti vesmíru využil k rozšíření osmi trigramů z Luo-shu na 64 hexagramů. Legenda říká, že Ki Chang byl schopen předpovědět své uvěznění, smrt svého syna, svůj návrat do rodné oblasti a pozdější porážku muže, jenž ho uvrhl do vězení a zabil jeho syna.

V boji proti dynastii Shang mu pomáhal jeho ministr Kiang Sheng, znalec kouzel a věštění, jenž ovládal síly nebe a země. Možná díky Kiang Shengovu vlivu na Ki Changa byl rozvinut systém věštění, jenž máme dnes zaznamenán v knize I-ching.

V současnosti máme, podle čínských historiků, tři praverze I-ching. Lin-shan-yi (Lin-shan-i) z období dynastie Xia (Hsia) je připisováno Yuovi. Gui-zhuang-yi (Kuei-chuang-i) bylo údajně sepsáno prvním vládcem dynastie Shang kolem roku 2200 př.n.l. Legenda říká, že mu v tom pomohl jeho rádce, kouzelník Yi Wen (I Wen).

A konečně Zhou-yi (Chou-i) vzniklo cca 1100 př.n.l. pod rukama Ki Changa a Kiang Shenga. I-ching, který známe dnes, je složen z fragmentů Zhou-yi údajně poskládaných Konfuciem v šestém století. Pokud jde o další dva texty, Lin-shan-yi a Gui-zhuang-yi, tak jediné reference o nich najdeme v pracích historiků dynastií Han a Qin (Chin).

Znalosti šamanských králů o jednotlivých elementech také mohou být produktem jejich zkoumání počasí a tvarů krajiny. Mlha, mraky, déšť, to vše je spojeno s konkrétními geografickými krajinnými prvky, přičemž kmenový vůdce byl nucen provádět svůj lid bezpečně skrz rozmanitý terén. Jedním z těchto vůdců byl i legendární Huang-di (Huang-ti), Žlutý císař, který podle legendy jednou ztratil cestu, když bojoval s vůdcem banditů, jenž kouzly dokázal pokrýt celé údolí mlhou. Tehdy přišla na pomoc Paní Devíti Nebes a darovala Žlutému císaři znalost používání kompasu. Díky jeho využití dokázal bandity porazit a jejich vůdce zajmout.

Technologie kompasu byla rozpracována za dynastie Zhou (Chou) císařem Shingem, vnukem Ki Changa. Ten poznal jeho prospěšnost v mládí, když jeho strýc Zhou Gong (Chou Kung) vyrobil jeden pro posla z jihu, který se ztratil po cestě domů. Císař zkombinoval znalost použití kompasu s moudrostí I-ching a vytvořil teorii předpovídání pozemského i nebeského. A to za použití legendárního kompasu Luo-ching (Lo-ching), který již neexistuje. Luo znamená „zahrnující veškerou moudrost nebe a země“ a ching znamená klasický (tradiční).

Při využití kompasu a Bagua Raných nebes (Ho-tu) bylo možno určit ideální umístění měst a paláců. Díky těmto nástrojům tehdy dokázali nalézt místa, kde se shromažďovala energie země qi (ch’i) a současně se vyhýbali cestám, jimiž putovala destruktivní energie sha-qi (sha-ch’i). To je porozumění Cesty Raných nebes.

Poté, s použitím znalostí Bagua Pozdních nebes, pohybu hvězd a tvarů krajiny, byla rozvinuta schopnost vytvářet protiopatření při existenci nepříznivých okolností, což je nazýváno Cestou Pozdních nebes.

Spojením těchto informací (Cesta Ranných nebes a Cesta Pozdních Nebes) poznali tajemství konstrukce nebes. Odhalili místa oblíbená bohy a pochopili, jak bojovat s ničivými silami. Ovládli Yi (i) - změny.

První čínští císaři se ovšem nezajímali jen o fungování země. Také sledovali oblohu, zmapovali dráhy hvězd a tyto znalosti uložili do kalendáře. Legenda praví, že již Žlutý císař přikázal svým ministrům studovat hvězdy a tak vznikl primitivní kalendář jia-zi (chia-tzu). O pár století později, během dynastie Xia, vznikl mnohem kultivovanější opravený kalendář, založený na podrobnějším zkoumání hvězd a výpočtech drah slunce a měsíce. Za dynastie Shang začal být používán 60-ti denní cyklus, a rok měl 6 cyklů, tedy 360 dní. Pohyby souhvězdí byly organizovány do Deseti Nebeských stonků a Dvanácti Pozemských větví. Každý den byl určen kombinací jednoho Stonku a jedné Větve v pravidelném pořadí. Za dynastie Zhou byly Nebeské stonky rozděleny podle 5 elementů (kov, dřevo, voda, oheň, země) a Pozemské větve byly aplikovány na dvanáct solárních (slunečních) měsíců. Kolem roku 600 př.n.l. přiřadili k Pozemským větvím i dvanáct zvířecích symbolů.

Tak v období Období Jara a Podzimu (mezi osmým a pátým stoletím před naším letopočtem) se staly součástí čínských nauk tři základní kameny umění předpovídání – kompas, kalendář a I-ching

2.část

V následujících stoletích se umění předpovídání projevovalo v činnosti lidí, jimž se říkalo fang-shi (fang-shih). Fang znamená vzorec, metoda nebo technika a shi je představitel. Toto spojení se tedy dá přeložit „ten, jenž je znalcem esoterických technik“. Jinými slovy, fang-shi byli ti, kteří provozovali umění předpovídání, magie, léčení a dlouhověkosti.

Jejich předchůdci byli političtí a vojenští rádci z Období Válčících států (5. – 3. stol. př.n.l.). Stali se politickou a společenskou silou v období dynastie Han a za Éry Tří království (3. stol. př.n.l. – 3. stol.n.l.), k čemuž dokázali využít svůj vliv u dvora, na šlechtu i obyčejné lidi. Od šestého století, během Období Šesti dynastií, se fang-shi začleňovali do taoistických sekt, jenž tehdy začaly vznikat.

Jednou z nejvýraznějších a nejtajemnějších osobností Období Válčících států byl Gui-gu Zi (Kuei-ku Tzu). Dokonce i jeho jméno je mystické. Někteří vykládají jeho jméno jako „Mistr z Údolí duchů“, podle místa kde se usadil a vyučoval. Ale máme i legendu o jeho narození, která na jeho jméno vrhá světlo. Otec mu totiž zemřel ještě před narozením. Jeho matka plakala u manželova hrobu a únavou zde usnula, přičemž se jí zdálo, že manžel k ní přišel, spal s ní a řekl jí, že přivede na svět dítě, ovládající zázračné síly. Když poté matka zjistila, že je těhotná, pojmenovala dítě Gui-gu Zi, neboli „syn ze sémě ducha“. Gui znamená duch, gu může být přeloženo jako sémě a zi je syn. Čínská slova pro údolí a sémě jsou homonyma a zi může mít mnoho významů podle kontextu. Proto toto jméno můžeme vyložit podle více konstrukcí.

Gui-gu Zi byl mistrem předpovídání, vojenské strategie a diplomacie. Jeho znalosti také zahrnovaly astronomii (nebeské cesty), geografii (zemské cesty), metalurgii (hutnictví) a vojenské technologie. Také se o něm traduje, že se věnoval umění dlouhověkosti a vládl magickou silou.

Mezi jeho studenty patřili Su Jin (Su Chin) a Zhang Yi (Chang Yi), dva významní političtí a vojenští poradci soupeřících feudálních frakcí z Období Válčících států. Su Jin radil vládci království Qi (Ch´i). Zhang Yi byl naopak ministrem vládce království Qin (Ch´in), který později spojil Čínu ovládnutím ostatních feudálních států. Dalším studentem Gui-gu Zia byl vnuk Sun Ziho (Sun Tzu, autor spisu Umění války). Přestože mnoho jeho studentů zaujímalo významně pozice při různých feudálních dvorech, Gui-gu Zi byl po celý život poustevníkem. Mimo barvitých historek, které se o této pololegendární osobnosti tradují, jeho existence byla zaznamenána i Sima Qianem (Ssu-ma Ch´ienem), významným historikem z období dynastie Han, který nám zanechal nejautoritativnější historii Číny až do prvního století našeho letopočtu. Zapsal „Su Jin se učil od Gui-gua. Podle pověstí, Gui-gu byl exponentem vertikálně-horizontální filozofie a mistrem yin-yang školy myšlení. Zanechal po sobě tři poklady.“

Vertikálně-horizontální filozofie byla teorie diplomacie, která obhajovala myšlenku aliance (spojení) kohokoliv s kýmkoliv. Např. když se spojila skupina států, ležící na severo-jižní spojnici, proti nim se mohla vytvořit aliance států po západo-východní ose. Díky tomu mohla být zachována rovnováha sil. Yin-yang škola myšlení prohlašovala, že existence změn a interakce mezi yin a yang jsou základem stvoření, a že taiji (tai-chi), proplétání yin a yang je původem všech věcí. Škola yin-yang povýšila I-ching nad všechna ostatní klasická konfuciánská díla pro jeho autoritu v oblasti původu věcí.

Gui-gu Zi může být považován za duchovního předchůdce fang-shi, kteří přišli o několik set let později během dynastií Qin, Han a Éry Tří království, protože ti provozovali a prohlašovali se za experty ve stejných oblastech, jež Gui-gu Zi ovládl.

Životopisy expertů fang-shi z této doby hovoří o širokém spektru jejich studií, včetně znalosti nebes, země, yin a yang, pěti elementů, či esoterických umění dlouhověkosti a nesmrtelnosti.

Nejznámějším mezi prvními fang-shi byl Zhang Liang (Chang Liang), který údajně osobně viděl vývoj Číny během tří dynastií. Narodil se na konci Období Válčících států za dynastie Zhou (Chou), prožil krátké, ale despotické období vlády dynastie Qin a pomáhal Liu Bangovi (Liu Pangovi) porazit tuto dynastii a založit Han. Podle legendy se v mládí stal učedníkem Chi-su Zia (Ch´ih-sun Tzua - Mistr Rudá borovice), též známého pod jménem Huang Shi-gong (Huang Shih-kung), a učil se u něj vojenské strategii, magii a předpovídání. Říká se, že základem jeho neustálých vojenských vítězství byla schopnost předpovídat správný okamžik k provedení vhodného vojenského manévru. Po ustavení dynastie Han opustil Zhang Liang moudře politickou scénu a znovu se vrátil do učení k Mistru Rudá borovice, tentokrát pro studium dlouhověkosti a nesmrtelnosti.

Již za dynastie Han se fang-shiové stali společenskou, pokud ne přímo politickou, silou. Císařský dvůr jich mnoho hostil pro jejich vědomosti a mistrovství v oblasti astronomie, geografie, předpovídání, medicíny a umění dlouhověkosti. V rukách fang-shi se umění předpovídání stalo odvětvím vědy. Teorie yin a yang a pěti elementů formovaly filozofickou základnu pro předpovídání. Trigramy a hexagramy I-chingu vytvořily kostru praktického předpovídání. Tato teorie a praxe byly propojeny kultivovaným systémem odkazů, zahrnujícím kalendář, kompas a záznamy o pozemských a nebeských projevech.

Právě za dynastie Han se Feng Shui stalo profesionální dovedností. Ovšem tehdy ještě bylo známo pod svým původním jménem – Kan Yu (K‘an Yu). Kan znamená „země, jenž se pozvedá“. Yu znamená vzor, model. Kan také bývá překládáno jako Cesta Nebes a Yu jako Cesta Země. Spojeno dohromady, Kan Yu znamená model země, postavený na porozumění Cesty Nebes a Cesty Země.

Zmínku o Kan Yu nalézáme již v Huai-nan Zi (Huai-nan Tzu), což bylo něco jako taoistická encyklopedie, sepsaná na počátku období Han, tedy kolem prvního století před naším letopočtem. Její autor Huai-nan Zi byl výjimečnou osobností. Narodil se jako Liu An, vnuk prvního císaře dynastie Han (muže, jenž sesadil despotickou dynastii Qin). Jeho otec vládl feudálnímu království, ale Liu An se nezajímal o záliby šlechty jako byly lov, bojové dovednosti a politika. Psal poezii, provozoval hudbu a maloval, navíc jej oslovila taoistická filozofie. Když po svém otci zdědil titul pána z Huai-nan, pozval na svůj dvůr mnoho fang-shiů. I jako vládce žil stále jednoduchý život. Rád se pohyboval mezi obyčejnými lidmi a strávil mnoho času učením se od taoistických mudrců. Byl milován svými poddanými a uznáván podřízenými. Dodneška je v provincii Anwei (Anhwei), kde žil, jemu zasvěcená svatyně. Kniha Huai-nan Zi je jeho celoživotní sbírkou taoistických znalostí, které získal od fang-shiů.

Umění Kan Yu bylo za dynastie Han obecně provozováno právě fang-shii. Knihy o Kan Yu, které byly v této době sepsány, byly volně začleněny do Han-shu (Historie dynastie Han), spolu s pracemi o teorii pěti elementů a yin-yang školy myšlení. Nejznámějším z fang-shiů této doby byl Mistr Qing Hu (Ch´ing Hu), který sepsal pojednání o výběru pohřebního místa.

Na konci dynastie Han se Čína rozdělila na tři válčící frakce. Toto období je nazýváno Érou Tří království. Události této doby jsou zaznamenány nejen v historických pracech, ale také ve známém románu Tři království. Jednou z nejbarvitějších osobností této doby byl Zhu-guo Liang (Chu-kuo Liang), ministr a rádce Liu Beie (Liu Peie), vládce království Liu. O Zhu-guo Liangovi se vyprávělo, že dokázal ovlivňovat vítr i pět prvků a vykouzlit mlhu i mračna, aby zakryl pohyb Liu Beiových vojsk. Jakožto mistr předpovídání napomohl Zhu-guo Liang začlenění systému ji-mun dun-jia (chi-mun tun-chia) do pozemského i nebeského předpovídání. Ji-mun znamená „mysteriózní otevření“ a dun-jia je „zakrývací pohyb“. Systém byl původně určen k ukrytí pohybů armády díky manipulaci s tajemnými vstupy do nitra země, které se otevírají a zavírají v určitých obdobích roku. Některé z těchto vstupů jsou prospěšné a jiné zase škodlivé. Vejít do špatného vchodu mohlo znamenat smrt. Taoističtí kouzelníci, jako například Zhu-guo Liang, věděli, kde jsou vstupy umístěny, a jak je otevřít a zase uzavřít.

 

Ji-mun dun-jia kombinuje bagua (pakua) s Devíti paláci k určení, které pozice v dané oblasti jsou nejprospěšnější, a kterým je nutné se vyhnout. Právě tento systém měl obrovský vliv na rozvoj Feng Shui v následujících sedmi stoletích. Éra Tří království skončila spojením Číny pod dynastií Qin (3 – 4 stol. n.l.). V té době žil muž, jenž dokázal přetvořit Kan Yu v uznávanou oblast vědění mezi taoistickými uměními. Jeho jméno bylo Guo-pu (Kuo-p‘u), a dodneška je mnohými uznáván za otce geomantických umění. Legenda říká, že byl vzdělanec, básník a mistr tajemných umění. Specializoval se na výběr pohřebního místa a jeho znalosti byly uznávány císařem, šlechtou i obyčejnými lidmi. Zanechal po sobě spisy o výběru pohřebního místa Chuang-shu (Ch´uang-shu) a vyhodnocování krajiny Qing-long Jing (Ch´ing-lung Ching). Historické záznamy z epochy dynastie Qin nám říkají, že tyto dvě práce se těšily široké popularitě. Dokonce i císař byl s nimi obeznámen a věděl, že pohřbít předka na „rohu draka“ (ostrý výstupek kamene na zeleném kopci) povede ke zničení celé rodiny.

Zánik dynastie Qin v roce 420 uvrhl celou Čínu do společenského chaosu. V následujících sto letech panovaly jen krátkodeché dynastie, které jen omezeně ovládaly zemi a rychle přicházely i odcházely. Ke spojení došlo až roku 589, kdy byla ustanovena dynastie Sui. Ovšem i ta skonala po dvacetidevíti letech vlády a byla nahrazena dynastií Tang (T´ang).